Jak to všechno začalo

       Bylo nebylo, ale spíš bylo než nebylo. V jednom království, tedy v jednom městě, se jednoho inkriminovaného večera strhla velká líbačka mezi mou mámou a mým tátou, hm, a určitě i něco více, páč mě na 100% nedonesl čáp. A tak začal můj malý život v bříšku, kde jsem rostla, mrskala sebou, kopala, abych si jedné bouřlivé letní noci probojovala svou cestu na svět...

      A tak se v jedné brněnské porodnici rozlehl řev novorozeněte - tedy mně. Roztomilé občas dosti ubrečené miminko dorostlo v kojence, batole, které se batolilo, kam ho jen napadlo. V sedě zkoumalo okusováním různé předměty až se jednoho dne postavilo na chatrné nožky. Pár neúspěšných pokusů s pádem na zadeček s řevem, který horami otřásal. Ale pak už to šlo skoro samo.

      Jízda na tříkolce, poté kole a putování do školky, a také památná věta při jakémkoli šťouchnutí kamkoli do mé osoby: "Jau, to bylo srdíčka."

    Začla škola a s ni i kroužky, zklámání z toho, že když jsem složila v první třídě slib Jiskřiček, tak je zrušily. Pak nádherné školy v přírodě a ve 4.třídě první láska, Jirka F. Psaní dopisů posílaných po paní vychovatelce. A také nezapomenutelný hit skupiny Lucie - Černí andělé.

    Tábory od mamčiné práce - vodácké - s bandou príma dětí i vedoucích, a zde na sebe nenechala čekat další dětská láska, opět Jirka - tedy po tábornicku Jiřoch. Skvělé zážitky, sjíždění řeky Lužnice či Vltavy, hry v lese, báječné borůvkové knedlíky, super kuchaři, obarvné vlasy celého oddílu i našeho vedoucího. Báječné táboráky, ale i odporné budíčky, koupání na Evu, sbírání borůvek v dešti, blátivé záplavy...mazec, ráda na to vzpomínám.

    A v 15letech úspěšně složené příjmačky na střední školu a také nejdůležitější zjištění v r. 96 - příbuzní mají koně. HURÁ!